Expedice Zambezi trvala celkem 14 dní. Čekalo nás 5 dní v Krugerově národním parku, přelet do Victoria Falls a následný 6. denní rafting na řece Zambezi. Výlet jsme zakončili volitelným programem na Viktoriiných vodopádech. Někteří ještě pokračovali na Orange River. To už je ale jiný příběh.
Pojďte se s námi podívat, jak to na expedici probíhalo…
(Protože zážitků bylo spoustu, bude článek rozdělen do tří částí)
expedice zambezi 2022
Safari
Na letišti v Praze se schází první polovina výpravy. Ti, kteří se rozhodli, že si výpravu prodlouží o výlet do Krugerova národního parku. Máme před sebou 12 hodin dlouhý let do Johannesburgu, s nějakými těmi přestupy, a pak ještě téměř 6 hodin cesty autem do Mbombely, kde strávíme noc. Aby to nebylo zbytečně jednoduché, nepřiletí nám ani jedno zavazadlo. Při odletu z Prahy nabralo letadlo zpoždění, v Zurichu bylo jen pár minut na přestup a zavazadla nestihli přeložit. Naštěstí tu moc věcí člověk nepotřebuje. Stačí koupit kartáček na zuby a zítra určitě zavazadla přiletí. Druhého dne se budíme v kempu kousek od Mbombely. Sedáme do auta a vyrážíme k bráně Krugerova parku.
Krugerův národní park je nejstarší africký park a je součástí komplexu Great Limpopo Transfrontier Park ležícího na území Jihoafrické republiky, Mozambiku a Zimbabwe. Pohyb po parku má dvě jednoduchá pravidla.
Za prvé, nikdy nevystupuj z auta mimo místa k tomu určená (kempy a označená vyhlídková místa). To že vy lva nevidíte, neznamená, že nevidí on vás. Toto pravidlo je nejspíš nejdůležitější a jeho porušení může mít nepříjemný vliv na délku vašeho života.
Za druhé, od západu do východu slunce musíš být buď v kempu, nebo venku z parku. Se západem slunce kempy zavírají brány a přijet o půl hodiny pozdě už znamená možnost dostat pokutu. V noci se na safari můžete podívat, kempy nabízí noční jízdy s průvodci. Ale sami ne.
Tři dny projíždíme park křížem krážem. Je chladnější počasí a tak je zvířat všude plno. Potkáváme obrovská stáda slonů, žirafy, zebry, nosorožce a nepřeberné množství antilop. Šelmy se schovávají, ale stejně během našich výprav potkáváme dva páry lvů. U řeky pozorujeme hrochy a krokodýly (abychom je pak na Zambezi lépe poznali). Zavazadla nám dovezli až po dvou dnech.
Po třech dnech opouštíme park severozápadní bránou a míříme zpět do Johannesburgu. Cestou se ještě zastavujeme na Three Rondavels, tři obrovské skalní vrcholy tyčící se nad kaňonem Blyde River.
Victoria Falls a přípravy na řeku
Přilétáme na letiště kousek od Victoria Falls. Při nástupu do přistaveného autobusu si každý bere z cooleru studené pivo na ukrácení cesty a za 20 minut jsme na místě. Čekají nás dvě noci v kempu na kraji města.
Všudypřítomná příroda nutí turisty dodržovat jistá pravidla. V kempu i ve městě můžete na každém kroku potkat makaky a paviány, a tak je potřeba dávat si pozor na věci. Zejména, pokud bydlíte ve stanu. Není neobvyklé ani to, že městem občas projde slon a proto je třeba být neustále ve střehu. Další nástrahou číhající ve městě na důvěřivé Evropany, jsou pouliční prodavači. Ti se snaží prodat své výrobky a jsou schopni vás pronásledovat kamkoliv, sotva vytáhnete paty z kempu.
Následující den ráno vstáváme brzy. Jedeme na vyhlídkový let vrtulníkem. Viktoriiny vodopády z výšky vypadají opravdu majestátně a všichni se těší, až si je zítra prohlédnou i zespoda. Ohromuje nás velikost řeky. 5,5 metru dlouhé rafty, plující dole v peřejích, vypadají jen jako barevné tečky, které ve vlnách občas zcela zmizí.
Vracíme se do kempu, kam za námi kolem poledne přijíždí druhá část výpravy, je nás tedy 17, jsme kompletní. Vyrážíme na nákup do místního supermarketu a začínáme balit věci na vodu. Po dvojicích se balíme do lodních pytlů, dáváme dohromady vybavení kuchyně a rozdělujeme si erární materiál. Nakonec všichni společně povečeříme v blízké restauraci.
Sestup do kaňonu
Je den D, jdeme na vodu. Ráno všichni balí, na co včera zapomněli a v 8:00 začínáme skládat věci. Autobus nás odveze za město, na parkoviště, odkud už je vidět most, tvořící hranici mezi Zambií a Zimbabwe. Odtud to máme ještě kus cesty, z prudkého kopce, dolu pod vodopády. První část se jde po kovových schůdkách, místy spíš připomínajícími žebřík. Druhá část pak po skalnatém břehu proti proudu na nasedací místo.
Všichni slezli dolu v pořádku, dokonce se zdá, že nikdo nic nezapomněl nahoře. Černoši, kteří tu pracují jako nosiči lodí, nám už nafukují rafty. Začínáme vyvazovat sítě a bagáž do lodí, uděláme si bezpečnostní instruktáž a jdeme na to.
Nejdřív pádlujeme pod vodopády. Je to kousek proti proudu a posádka má alespoň možnost se trochu sehrát. Vodopády jsou téměř bez vody – je období sucha. Koukáme tedy na 1800 m dlouhou a 100 m vysokou skalní stěnu. Aktuálně řekou protéká asi
1000 m3/s. Nikdo z nás si nedokáže představit, jak to tu asi musí vypadat za období dešťů. Pak ještě zkušebně převracíme rafty, vše drží a my vyrážíme vstříc prvním peřejím.
Další části článku najdete zde: