Poslední část našeho afrického dobrodružství je tu.
(Protože zážitků bylo spoustu, je článek rozdělen do tří částí)
EXPEDICE ZAMBEZI 2022
Konec raftování na Zambezi?
Snídáme lívance s marmeládou. Máme před sebou náročný den. Několik přenášení, náročnou peřej Ghost Rider a na závěr pádlování mírnějším úsekem na poslední kemp. Po pár stech metrech přijíždíme nad vodopád Lower Moemba – naše první dnešní přenášení. Kompletně navázané rafty spouštíme bokem vodopádu a úzkou kamennou průrvou opatrně sestupujeme k lodím.
Po půl hodině pádlování dojíždíme k dalšímu nesjízdnému úseku – Dam Side. Je to místo plánované přehrady, která by měla zarovnat většinu peřejí, které jsme během několika dnů sjeli. Rafty musíme kompletně vyložit a vše přenést asi 300 metrů. Na úzké římse pod peřejí opět navazujeme. Je třeba to udělat pořádně, hned za zatáčkou nás čeká obávaný Ghost rider. Peřej, která by se dala popsat také jako „To nejlepší na konec“.
Bude nová přehrada? Tento projekt vznikl v osmdesátých letech minulého století a měl zajišťovat elektřinu pro Zimbabwe. Vzhledem k odmítavému postoji Zambie a také problémům s financováním projektu, můžeme brázdit divoké vody Zambezi i dnes. Nicméně stoupající vliv Číny v Africe před nedávnem znovu otevřel spící plány. Čína nabídla elektrárny na obou stranách hranice, stavební technologii i financování projektu, takže v tuto chvíli se zdá, že je jen otázka času, kdy dojde k přehrazení a tím likvidaci této nádherné části řeky. Nutno říct, že tento příklad není ojedinělý. Podobné projekty realizuje Čína po celé Africe a v zásadě po celém světě. Po ukončení stavby, zůstávají čínští stavbaři v dané zemi a vzhledem k tomu, že africké země nakonec nejsou schopny splácet danou investici, získává Čína i kontrolu nad těmito strategickými zdroji.
Ghost Rider – poslední velká peřej na Zambezi a někteří tvrdí, že také nejkrásnější. Velký spád a obrovské vlny jejichž boky se bortí zpět a vytváří dech beroucí šikmé válce. My zastavujeme a jdeme na průzkum. Stopa je jasná, maximální rychlost člunů směrem doprava a překonání těch největších vln v jejich zárodku. Dofukujeme rafty a dle míry pověrčivosti každého jedince provádíme individuální rituály pro štěstí. Pak vyrážíme.
První jede Vojta a s trochou štěstí a velkou pomocí levého háčka projíždí bez úhony. Jáchym už tak úspěšný není. První šikmý válec mu stáčí raft doleva a druhá vlna ho převrací. Plavání je to divoké, ale s pomocí prvního raftu a safety kajakáře se nakonec všichni v pořádku setkáváme dole pod peřejí. Poslední sjízdnou peřej máme za sebou…
Ujedeme pár zatáček a přichází nesjízdná úžina – Deep Throat. Člověku až běhá mráz po zádech při představě, že všechna voda z řeky se stáhne do této, ani ne deset metrů široké soutěsky. Rafty posíláme dolů samotné, chvilku se motají ve vlnách a karfiolech mezi skalními stěnami, pak přijíždí k připraveným guidům, kteří do nich nastupují skokem plavmo a dopravují je ke břehu pod peřejí. Odpoledne je již poklidné a a cestu oživují jen mírnější peřejky.
Nocujeme na bezkonkurenčně nejkrásnějším kempu – A sleep at the Wheels. Nádherná písečná pláž nad velkým vracákem v zatáčce. A také poslední místo, kde se dá koupat. Dorážíme po šesté a rovnou vybalujeme kuchyň a zřizujeme polní nemocnici. Po třech přenáškách a plavání na Ghost Rideru je potřeba provést pár drobných ošetření. Počítáme modřiny, desinfikujeme odřeniny fixujeme dva ukopnuté palce na nohou. Ti, kteří nepotřebují ošetřit, se otáčejí v kuchyni a se západem slunce se servíruje večeře. Pak už jen sedíme na vyhřáté pláži a najedení a příjemně unavení pozorujeme, jak pod námi teče naše řeka.
Tropická bouře
Budí nás ranní slunce. Je čas na kávu, snídani a pohodu. Vojta vyráží na ryby a po chvíli vytahuje parádní Tiger fish. Krásně zbarvená, zubatá ryba je typická pro tuto řeku. My jí necháme místnímu rybáři a vyrážíme na další cestu.
Hned v úvodu přichází technický úsek plný úzkých průjezdů. Kaňon Zambezi přechází do “Zelených pahorků afrických”, peřeje již málokdy dosáhnou až dovnitř raftu a naši pozornost stále častěji přitahuje místní fauna. Občas zahlídneme krokodýla, varana, hrocha, ledňáčky nebo kroužící orli jasnohlasé. Po březích se prohánějí tlupy makaků a paviánů.
Odpoledne doplouváme na poslední tábořiště s názvem Hippo Pool. Je to pláž na vysokém písečném břehu a k řece se chodí jen pro vodu a nejlépe s ochranným doprovodem. Laguna pod námi je hroším teritoriem a s těmi se potkat nechceme. Dnes je poslední večeře na řece, a tak si děláme hostinu. Patřičně nacpaní zahajujeme oslavy svátku sv. Martina, dopíjíme zásoby alkoholu a k zakousnutí přidáváme popcorn. Z dáli se začíná ozývat hromobití a nad námi se honí černé mraky. Někteří jsou líní si stavět stan a volí spaní pod širákem. Velká chyba. Před půlnocí padají první kapky, déšť sílí a zdá se, že jen tak pršet nepřestane.
Konec dobrý, všechno dobré
Napsat, že se ráno budíme, by bylo asi dost optimistické. V noci se bouřka usídlila přímo nad námi. Blesky osvěcují pláž v pravidelných intervalech, hromy burácí a na stany bubnuje neustávající déšť. V sedm ráno padá rozhodnutí – není na co čekat – mizíme. Vrstva bahna a písku pokrývá téměř vše, na co sáhneme, a tak je balení vlastně jednoduché. Všechno nacpat do drybagů, které teď zcela změnily svůj účel. Není už tak důležité, aby se voda nedostala dovnitř, spíš aby se písek nedostal ven. Dva pomeranče na raft. To je dnešní snídaně. Vyplouváme na řeku, barvou připomínající kafe s mlékem. Normálně klidná část řeky je rozvodněná a plujeme v celku rychle, i když moc nepádlujeme. V poslední části se obvykle vyskytuje velké množství hrochů. Dnes nejsou vidět, nicméně musíme tento úsek projet s maximální ostražitostí.
Po dvou hodinách dojíždíme do Matetsi. Stále prší. Autobus nás má vyzvednout v jedenáct, a tak se schováváme v jedné z rozpadlých chatrčí, rozděláváme oheň a necháváme kolovat poslední dvě šišky salámu.
Po příjezdu autobusu nakládáme rafty, bagáž, dělíme se o suché oblečení a nasedáme. Vyjet na hlavní silnici není jen tak a několikrát zapadneme. Z okolí se ale sbíhají místní domorodci a pomáhají nám tlačit autobus. Konečně jsme na silnici. Máme cooler plný studeného piva, a už nic nebrání tomu, abychom se vrátili do Victoria Falls. Někteří pospávají, ale většina statečně likviduje obsah ledničky.
Po návratu do civilizace začínáme vybalovat. Všechno je mokré a od písku a bahna. Po společné večeři v nedaleké restauraci si jde většina lidí lehnout a dospat předešlou dobrodružnou noc. Jen malá skupina sbírá síly a vyráží na pivo a pár partií kulečníku do místního baru.
Zpátky ve Victoria Falls
Brzy ráno se část skupiny vypravuje na safari do Národního parku Zambezi, který začíná hned za městem. Zbytek posádky odpočívá u bazénu. Kolem oběda se všichni scházíme na recepci a jdeme na tržiště nakoupit pár suvenýrů. Cestou zpět jdeme oklikou přes vyhlídku na Viktoriiny vodopády a řeku Zambezi tekoucí víc jak sto metrů pod námi.
Mosi-oa-Tunya, tak se vodopády nazývají v místním jazyce kmene Ndebele. Znamená to Hřmící kouř a pohled na vodopády z tohoto místa jasně dokazuje, že se nemohou jmenovat jinak.
Den zakončujeme plavbou po horní Zambezi na výletní lodi, vybavené veškerými alkoholickými i nealkoholickými nápoji, které si jen dokážeme představit. Konzumace je samozřejmě v ceně výletu a jako správní Češi toho patřičně využijeme.
S drinkem v ruce pozorujeme západ slunce, hrochy, krokodýli, bavíme se a loučíme se s řekou. Když plavba končí, přesouváme se do baru a závěrečný večírek rozjíždíme ve velkém stylu. Spát můžeme zítra v letadle.
Poslední ráno ve Victoria Falls balíme a před polednem odjíždíme autobusem na letiště. Většinu čeká cesta přes Johannesburg domů. Někteří z nás ještě pokračují do Jihoafrické republiky na Orange River.
… A co napsat závěrem? Letošní výprava se rozhodně podařila. Plavili jsme se po mohutné řece, překonávali peřeje s vlnami o velikosti menších domů. Utrpěli drobná poranění, zlomili dvě pádla. Tábořili na plážích s pískem tak jemným, že vrzal pod nohama. Usínali pod pohádkově hvězdným nebem, zažili nefalšovanou africkou bouři. Vařili jídla na ohni a každé získalo nominaci na Michelinskou hvězdu. Strávili týden v nitru Afriky, plní adrenalinu, unavení a nadšení. Nic nám nechybělo.
Není to asi expedice pro každého, ale rozhodně jsme získali mnoho zkušeností, přátel a nezapomenutelných zážitků.
Předchozí části:
Sledujte nás: