Podzim 2022 se u nás nesl ve znamení Afriky. Dvě na sebe navazující výpravy. První Zambezi, s možností prodloužení o Krugerův národní park a druhá Orange river a Cape town. Mnoho nadšenců se nechalo zlákat teplým africkým podnebím a někteří odvážlivci zvolili i obě expedice.
A jak vypadala naše druhá výprava? Tak právě o tom je tento článek…
Expedice
Orange River a cape town 2022
Expedice Orange River a Cape town trvala 14 dní. Startovali jsme v Kapském městě, odkud jsme se po pár dnech přesunuli do Namibie. Zde nás čekalo 5 dní na Orange River, nejdelší řece jižní Afriky. Pro splutí jsme si vybrali zhruba 70 km dlouhý úsek tvořící hranici mezi Jihoafrickou republikou a Namibií. Po návratu z řeky jsme ještě dva dny zůstali v Namibii a pak se vrátili do Kapského města, abychom si prohlédli vše, co jsme před odjezdem na řeku nestihli.
Víza a Stolová hora
Je pondělí 14. 11. a naše letadlo přistává na letišti v Kapském městě. Úspěšně se vymotáváme z letiště, nacházíme autopůjčovnu a po vyřízení všech nezbytností sedáme do auta. Jsme tři a už jsme nějakou dobu na cestě. Máme za sebou safari v Krugerově národním parku a týden raftování na Zambezi, nejsme tedy úplně nejčerstvější, ale zato kvalitně aklimatizovaní na Africké podmínky.
Ubytujeme se v centru Kapského města a hned druhý den se vracíme na letiště, kam za námi z Čech dorazila další účastnice. V tuto chvíli jsme kompletní. Můžeme se začít soustředit na získání namibijských víz. Naši plavbu po Orange River, totiž budeme zahajovat a zakončovat na pravém břehu – tedy v Namibii. Není to úplně bez komplikací, ale po pár hodinách strávených na namibijské ambasádě máme každý v pasu to správné razítko.
Další den brzy ráno vyrážíme na Stolovou horu. Tam lanovkou, zpátky pěšky. Nahoře si procházíme vyhlídková místa a kocháme se pohledem na město a oceán zalité ranním sluncem. Poté zahajujeme sestup do botanické zahrady – Kirstenbosch garden.
Terén je členitý. Střídají se otevřené pláně, kde jsou cesty dlážděné velkými kameny a husté porosty se stezkami vyšlapanými mezi keři. Scházíme úbočím na rozcestí a dál podél potoka vyšlapanou pěšinkou, která se místy ztrácí, než dojdeme k soutěsce Skeleton Gorge. Tady cesta klesá strmě dolu, je třeba přelézat kameny a některá místa jsou zajištěna žebříky. Když soutěska vyústí do botanické zahrady, jsme rádi, že stojíme na dlážděném chodníku.
Kirstenbosch garden má více než stoletou historii, zaměřuje se na pěstování původních druhů rostlin, ale můžete si zde prohlédnout i zimní zahradu, kde jsou vystaveny rostliny z jiných regionů. Po tomto výletě nás již čeká to klíčové… příprava věcí a odjezd na řeku.
Orange River
Ráno vyjíždíme z města proti směru dopravní špičky. Máme před sebou celodenní cestu do Namibie, kterou (s několika zastávkami na kávu a tankování) urazíme asi za 7 hodin. Na hranicích probíhá vše v pořádku a večerní pivo už otevíráme v Bundi kempu, na terase, s výhledem na západ slunce nad řekou.
Další den zajedeme nakoupit jídlo na řeku, sbalíme věci a jdeme na vodu. Vyrážíme, na místní poměry, dost na lehko. Máme celkem 3 dvoj-kajaky. Jeden s dvoučlennou posádkou a dva cargo kajaky, kde sedí vždy jeden vzadu a na místě háčka jsou naložené věci. Místní na nás koukají, jako bychom spadli z Marsu, protože si nevezeme stůl, židle, mobilní záchod, ani spoustu dalších vymožeností. Oni to s sebou obyčejně vozí, pro nás by to byla zbytečná zátěž.
Před sebou máme první úsek, asi 10 km. Řeka se líně klikatí krajinou a občas nám plavbu zpestřují malé peřejky. Odpoledne se zvedá vítr, který postup kupředu výrazně zpomaluje. Ale nemáme to už daleko. Po pár kilometrech na nás čeká krásná pláž s výhledem na skalní útvar nazývaný Snail mountain. Chystáme večeři a plánujeme posezení u ohně s hrnkem čaje nebo vína. Vítr se zapadajícím sluncem nabírá na intenzitě a zvedá obrovské množství písku, který rozhání všude kolem. Posezení se nekoná, zalézáme do stanů, kde jsme před pískem alespoň z části chráněni.
Další dny na řece se již vítr uklidnil. S občasnými zastávkami na koupání nebo oběd plujeme krajinou, táboříme na nádherných plážích přímo u vody, chytáme ryby a pozorujeme západy slunce.
Řeka se postupně rozlévá do šířky. Střídají se klidné, dlouhé rovinky a úseky rychle tekoucí vody s četnými ostrůvky, mezi kterými si hledáme cestu. Užíváme si pohledy na skály, obklopující řeku z obou stran, pozorujeme život na březích a na úbočích hor. Míjíme skálu, která připomíná hlavu King Konga, křemencovou stolovou horu, pod kterou se nachází důlní zařízení na těžbu fluoru, nebo horu, které se tu říká Witches Hat. Nám ale, spíše než čarodějnický klobouk, připomíná varana, který žere pštrosí vejce.
Předposlední den ráno, po probuzení, se řeka mění. Dohnala nás povodeň, voda přes noc nastoupala o několik metrů a s proudem se dolu valí stromy a naplavené dřeviny. Voda má sílu a většina peřejek zcela zmizela. Sedáme do lodí a kilometry plánované pro dnešní den máme za hodinu za sebou. Dojíždíme tedy rovnou do cíle naší cesty, v těchto podmínkách nemá cenu pokračovat. Na výstupovém místě voláme do kempu, aby pro nás přijeli, a s řekou se loučíme. Ne však s Namibií.
Fish River Canyon
Program na volné dny v kempu je jasný. Pojedeme se podívat na Fish River Canyon. Délka 160 km, šířka až 27 km a hloubka až 550 m z něj dělá údajně největší kaňon v Africe (za správnost údajů ručí informační cedule na jedné z vyhlídek). Na spodním konci kaňonu se nachází horké prameny Ai – Ais, které také plánujeme navštívit. Máme to asi 170 km. Po pozdní snídani vyrážíme a kolem oběda jsme na místě. Už na první vyhlídce nás panorama ohromí a tak několik minut jen stojíme a zíráme. Pak si uděláme tour po vyhlídkách, fotíme, kocháme se a pokračujeme dál.
Ideální volbou na oběd je blízko ležící zájezdní hostinec. Je to doslova oáza „uprostřed ničeho“. Všude jsou jen kameny a písek a uprostřed toho všeho najednou zelený trávník a modrá budova obklopená autovraky. Uvnitř budovy je stylově zařízená hala plná starých, opravených a udržovaných aut, mezi kterými jsou stolky. Hale vévodí obdélníkový bar obložený ze všech stran poznávacími značkami z různých zemí. Dáváme si oběd, točené pivo a přesto, že venku je pořádné vedro, už se těšíme do Ai – Ais na koupání v horkých pramenech.
V Ai – Ais se ale koupání nekoná. Areál je v rekonstrukci. Otevřený je akorát malý bazének s přírodním horkým pramenem. Problém je, že teplota není regulovaná a voda má 65°C, což vyhodnocujeme jako nevhodné na koupání. Samozřejmě někteří tam museli strčit alespoň nohu (já). Nedá se tedy nic dělat, je čas se vrátit do kempu, sbalit a začít se chystat na návrat do Kapského města.
Cape town a Mys Dobré naděje
Návrat z divočiny zpět do civilizace. Jsme ve zpátky městě, kde je sice na každém rohu lednice plná piva ale chybí nám tu příroda, klid i ten pocit, že člověk může jít jen tak ven ve špinavém tričku. Ale co, ještě nekončíme. Trochu přírody si ještě užijeme.
Vyrážíme na okružní cestu po okolí města. Naší první zastávkou je Boulder´s Beach v Simon´s town, kde se nachází jedna z kolonií Tučňáků Brýlových (též známý jako Tučňák Africký). Tučňáků je tu dost, bohužel zrovna mění peří a tak vypadají spíš jako oškubaná kuřata.
Další zastávkou je Mys Dobré naděje. Z parkoviště vyběhneme nahoru k majáku a po návratu přejíždím autem dolu na Mys a zbytek si za mnou udělá procházku. Pak dlouho sedíme na pobřeží a pozorujeme vlny. Dnes hodně fouká, vlny jsou velké a fascinující.
Přejíždíme mys a procházíme se po pláži na závětrné straně. Někteří členové výpravy však začínají myslet více na jídlo než na okouzlující panoramata, takže je nejlepší čas vypravit se do přístavu na Hout Bay. Zde si prohlédneme přístaviště, okukujeme obchůdky, lodě, cvičeného lachtana a vybíráme si restauraci, kde si dáme večeři.
Po večeři se rychle přesouváme na Signal Hill. Odtud bychom si mohli užít výhled na Stolovou horu při západu slunce. Problém je, že jsme ten nápad neměli sami. Na Signall Hill je doslova hlava na hlavě a strašně fouká. Chvilku se kocháme mraky, pomalu padajícími přes horu, ale zima je nakonec silnější než my a tak odjíždíme.
Tak snad zase za rok
Předposlední den se potulujeme po městě a každý hledá, co by přivezl domů. Navštěvujeme nádherné akvárium a přístaviště Waterfront s obrovským nákupním centrem.
Poslední den brzy ráno odlétáme domů. Nálada je nerozhodná. Po měsíci v Africe už se možná domů i trochu těšíme, ale zážitky posledních 14 dnů nám to nezjednodušují. Vlastní postel je vlastní postel, ale klidně bychom si to dali znovu… Klidně hned.
Sledujte nás: